CHARVÁT, Jakub; JUST, Petr a kol. První přímá volba prezidenta ČR v roce 2013
1. vyd. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2014. 245 s. ISBN 978-80-86855-96-7
Zavedení přímé volby prezidenta z počátku roku 2012 představuje patrně největší ústavní změnu, která byla přijata během prvních dvaceti let trvání Ústavy České republiky. Přestože se téma zavedení přímé volby prezidenta stalo v podstatě trvalou součástí české politické agendy nejpozději kolem roku 2001, především a hlavně v souvislosti s blížícím se koncem druhého funkčního období prvního českého prezidenta Václava Havla, trvalo ještě více než dalších deset let, než se nakonec přímá volba prezidenta republiky stala součástí českého ústavně-politického systému. Celý proces se navíc neobešel bez řady peripetií. Ačkoli se mohlo dlouhou dobu zdát, že v podstatě všechny české parlamentní politické strany více či méně zavedení přímé volby prezidenta republiky podporují, ale že neexistuje dostatečně široká politická shoda na konkrétní podobě této procedury, v důsledku čehož se nedařilo českým zákonodárcům tento svůj přinejmenším proklamovaný záměr realizovat, celá problematika byla podstatně složitější. Navíc se postupně ukazovalo, že ani s podporou pro zavedení přímé volby prezidenta republiky to ze strany jednotlivých parlamentních politických subjektů není tak jednoznačné. Nakonec se ale kompromisní řešení našlo a přímá volba prezidenta republiky byla v ČR v roce 2012 zavedena.
Předkládaná kolektivní monografie si klade za cíl jednak představit peripetie a okolnosti jednotlivých pokusů o přijetí procedury přímé volby prezidenta a současně představit vybrané aspekty týkající se průběhu a okolností první přímé prezidentské volby konané na počátku roku 2013. Hlavní ambicí předkládané publikace tak primárně je zpracování deskriptivní a případně interpretující analýzy (především v případě třetí a sedmé kapitoly). Pro potřeby naplnění proklamovaných cílů a pro lepší strukturaci publikace a orientaci čtenáře byl text publikace rozdělen do dvou částí. První část nese označení „Na cestě k zavedení přímé volby prezidenta v ČR“. Sestává celkem ze čtyř vzájemně souvisejících kapitol, které si kladou za cíl stručně představit jednotlivé legislativní návrhy na zavedení přímé volby prezidenta od roku 1989 a okolnosti, za kterých byly tyto návrhy vytvořeny, a širší souvislosti, které ovlivnily vývoj diskuse v této otázce (první kapitola), dále pak diskusi k výhodám a nevýhodám případného zavedení přímé volby prezidenta do politického systému ČSFR a následně ČR (druhá kapitola), analýzu samotného volebně-reformního procesu, jehož výsledkem bylo přijetí přímé volby prezidenta republiky na počátku roku 2012 (třetí kapitola), a v neposlední řadě pak samotné legislativní vymezení institutu přímé volby prezidenta s cílem seznámit čtenáře se změnami v úřadu prezidenta republiky, které s sebou zavedení přímé volby prezidenta v ČR v roce 2012 přináší (čtvrtá kapitola).
Druhá část publikace byla pojmenována „Průběh, okolnosti a důsledky přímé volby prezidenta ČR konané v roce 2013 – vybrané aspekty“ a je složena rovněž ze čtyř kapitol, které nahlížejí na přímou volbu prezidenta z různých perspektiv. Pátá kapitola přináší právní pohled na vybraná ustanovení prováděcího zákona (zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů) týkajících se kontroly petic takzvaných občanských kandidátů, přičemž pozornost je věnována i proběhnuvší praktické aplikaci tohoto zákona Ministerstvem vnitra ČR v roce 2013. Cílem šesté kapitoly je obsahová analýza vybraných médií v období vrcholící předvolební kampaně, a to se zaměřením na vyváženost a neutralitu jejich zpravodajství o jednotlivých prezidentských kandidátech. Se zavedením přímé volby prezidenta v ČR totiž posílila role médií; mimo jiné proto, že mohou působit přímo na širokou skupinu voličů. Z tohoto důvodu je přínosné zaměřit se na to, jak se česká média této nové role zhostila. Sedmá kapitola se věnuje využití politického marketingu při historicky první přímé volbě prezidenta republiky, v níž sehrál politický marketing, navíc orientovaný výhradně na jednotlivce, nikoliv na politické strany a jejich lídry, jednu z klíčových rolí. Poslední osmá kapitola se pak zamýšlí nad dopady zavedení přímé volby prezidenta na český politický systém a na jednotlivé politické strany, k čemuž kapitola využívá i zkušeností z prvního roku vykonávání úřadu prvním přímo zvoleným prezidentem Milošem Zemanem.
Autoři by na tomto místě rádi poděkovali několika následujícím kolegům. V první řadě poděkování náleží doc. PhDr. Ladislavu Cabadovi, Ph.D., z Metropolitní univerzity Praha a prof. dr. Miroslavu Novákovi z Vysoké školy CEVRO Institut jako recenzentům předkládané publikace za cenné připomínky a inspirace k prvním verzím jednotlivých kapitol. Dále pak by autoři rádi poděkovali prof. PhDr. Janu Jirákovi, Ph.D., z Metropolitní univerzity Praha za připomínky a komentáře k šesté kapitole věnující se analýze médií a rovněž Mgr. Anetě Kotalíkové, absolventce navazujícího magisterského oboru Politologie na Katedře politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity Praha.
Poděkování taktéž náleží členům volebních štábů jednotlivých prezidentských kandidátů, kteří se podíleli na jejich předvolební kampani a kteří byli ochotni spolupracovat a poskytnout potřebné informace ke zpracování sedmé kapitoly zabývající se problematikou politického marketingu v první přímé prezidentské volbě konané v roce 2013. Jmenovitě poděkování za tuto cennou pomoc náleží (řazeno abecedně) Jakubu Landovskému (volební štáb Jiřího Dienstbiera), Anně Matuškové (volební tým Karla Schwarzenberga) a Danu Urbanovi (volební štáb Jana Fischera), informace poskytly i volební štáby Přemysla Sobotky a iniciativa Vladimíra Franze.
V neposlední řadě by pak autoři předkládané kolektivní monografie poděkovali kolegyni Mgr. Stanislavě Zahálkové z Met-ropolitní univerzity Praha za její pomoc při vydání knihy.
Oblast kontroly petic občanských kandidátů nicméně není jedinou problematickou oblastí přímé prezidentské volby a pozornost by mohla být a je často směřována i k dalším problematickým aspektům přímé volby prezidenta, které volební zákon upravuje, např. k otázkám souvisejícím s vedením volební kampaně aj.
Osloveny byly samozřejmě i ostatní volební štáby, ovšem bez většího úspěchu.
