Politologie

ZAMĚŘENÍ STUDIA

Studium se zaměřuje na vzdělávání vysoce specializovaných odborníků v oblasti výzkumu politiky a politických procesů. Struktura studia zohledňuje základní politologická paradigmata, metody a podobory, přičemž se dominantně zaměřuje na studium politiky ve střední, resp. středovýchodní Evropě. Současně studium zdůrazňuje transdisciplinární přístupy, zejména s ohledem na prolínání mezi politickou vědou a komunikačními studii, moderní a soudobou historií, politickou sociologií a politickou antropologií. Vedle vědecké práce bude absolvent kvalifikován také pro vysokoškolskou pedagogickou činnost.

STUDIUM JE ROZČLENĚNO DO BLOKŮ


Blok I (povinné předměty 1. ročníku studia)

  • Moderní a soudobá teoretická reflexe politiky
  • Metodologie výzkumu v politické vědě
  • Politická komunikace a politický marketing

Studenti si vedle povinných předmětů prvního bloku zvolí ve 2. ročníku studia ještě tři předměty specializace, a to vždy alespoň jeden předmět z každého bloku:

Blok II (Obecná studia střední Evropy)

  • Geopolitika a politická geografie střední Evropy
  • Politická kultura a postkomunismus
  • Teorie a praxe politiky ve střední Evropě

Blok III (Aplikovaná politologie)

  • Vlády, koalice a koaliční vládnutí v teorii a praxi 
  • Soudobé přístupy k výzkumu politických stran
  • Pokročilé metody analýzy voleb

Anotace kurzů

Studijní program: Politologie
Standardní doba studia: 3 roky

Forma studia: prezenční a kombinovaná
Vyučovací jazyk: čeština
Místo studia: Praha

CERTIFIKÁTY

Studenti mohou získat:

Certificate of English for Specific Purposes

Cambridge Exams (FCE, CAE, CPE)

Zahraniční spolupráce

Studijní pobyty a praktické stáže Erasmus+

Mimoevropské studijní pobyty

UPLATNĚNÍ ABSOLVENTŮ

  • veřejné i soukromé výzkumné instituce
  • akademická kariéra na vysokých školách a univerzitách
  • mezinárodní organizace 
  • politické instituce
  • média
  • veřejná správa
  • nevládní organizace

OBOROVÁ RADA

doc. PhDr. Ladislav Cabada, Ph.D. (předseda)
prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc.
prof. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D.
prof. PhDr. Bořivoj Hnízdo 
doc. PhDr. Hana Horáková, Ph.D. 
prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.
PhDr. Petr Just, Ph.D.
prof. PhDr. Michal Klíma, M.A., CSc.
prof. Dr. Miroslav Novák
doc. Mgr. Marek Rybář, M.A., Ph.D.
prof. PhDr. Maxmilián Strmiska, Ph.D.
doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D.
doc. PhDr. Šárka Waisová-Cabadová, Ph.D.

Online přihláškaŽádost o přijetí do doktorského studia může podat každý, kdo řádně ukončil studium v magisterském studijním programu, u zahraničních studentů pak v programu analogickém s podmínkou nostrifikace (není-li bilaterální mezivládní dohodou upraveno jinak). Studium je přístupné všem absolventům magisterských oborů v rámci studijního programu Politologie, případně studijních programů podobného sociálně-vědního či humanitního zaměření, pokud splní požadavky přijímacího řízení a prokáží odpovídající odborné znalosti a předpoklady pro vědeckou práci.

Uchazeč má možnost již s podáním přihlášky požádat o stipendium na výzkumnou, vývojovou a inovační činnost v rámci řešení projektů IGS a dosáhnout na stipendium ve výši 10.000,- Kč měsíčně.

Přílohy přihlášky

  1. strukturovaný životopis uchazeče,
  2. projekt dizertační práce, včetně:
    a) vymezení tématu práce,
    b) stanovení výzkumných otázek,
    c) teoretického rámce práce, 
    d) použité metodologie,
    e) předběžné bibliografie,
  3. seznam prostudované literatury zaměřené na oblast uchazečova odborného zájmu,
  4. soupis dosavadních odborných aktivit uchazeče, zejména:
    a) publikačních aktivit, 
    b) účasti na výzkumných projektech,

Výše uvedené přílohy prosím nahrajte do aplikace, v případě jakýchkoliv dotazů či potíží se prosím obraťte na adresu: phd@mup.cz.

Více o termínu pro podání příhlášky a další podrobnosti najdete v pokynech pro podávání přihlášek.


Přijímací zkouška se skládá ze dvou částí: 

  1. z odborné zkoušky před přijímací komisí formou rozpravy k problematice studijního oboru Politologie na základě příloh předložených k přihlášce. Posuzuje se projekt dizertace, odborný zájem, znalost studijního oboru a celková připravenost uchazeče k doktorskému studiu. Odborná zkouška se koná v českém jazyce;
  2. ze zkoušky z anglického jazyka; zkouška z anglického jazyka sestává z motivačního pohovoru v anglickém jazyce o vztahu uchazeče k doktorskému studijnímu oboru a tématu projektu dizertační práce, z přečtení zadaného odborného textu v anglickém jazyce a jeho ústní interpretace.

Přijati mohou být pouze uchazeči, pro něž v daném studijním oboru existuje kapacita školitelů. V případě nepřijetí z důvodu nedostatku školitelů se může uchazeč přihlásit ke studiu v následujícím akademickém roce a spolu s přihláškou podat žádost o uznání úspěšně vykonané přijímací zkoušky; tato zkouška mu bude uznána.

Uchazeči, kteří prošli 1. kolem přijímacího řízení, budou písemně pozváni na přijímací zkoušku nejpozději dva týdny před konáním přijímací zkoušky.

Obsah Státní doktorské zkoušky 

  • Státní doktorskou zkoušku skládá student/ka po splnění všech předepsaných povinností prvního a druhého ročníku, tedy povinných a povinně-volitelných předmětů zařazených v individuálním studijním plánu do prvního a druhé ročníku studia. Státní doktorskou zkoušku tak student/ka zpravidla skládá po ukončení čtvrtého semestru studia.
  • Zkouška se skládá ze dvou oddělených ústních částí, které jsou hodnoceny samostatně. První část zkoušky je obecná a zaměřuje se na základní orientaci v politické vědě a jejích hlavních podoborech. Druhá část je specializační, kdy student/ka volí ze čtyř nabízených oblastí právě jednu dle vlastní preference.
  • Jak pro obecnou část zkoušky, tak pro povinně-volitelnou specializační zkoušku je studentovi/ce v předstihu nabídnut orientační seznam knižních zdrojů pro studium. V průběhu zkoušky by měl/a student/ka prokázat znalost tématiky, jíž se dané publikace věnují. Předpokládá se, že student/ka je seznámen s obsahem všech publikací předepsaných k obecné zkoušce a významnou částí publikací ke zvolené zkoušce specializační. Jako alternativu či komplement může student/ka před zkouškou komisi předložit vlastní seznam nastudované literatury – její obsah by se nicméně měl tematicky krýt s hlavními oblastmi studia, jak je vymezuje předepsaná literatura.
  • Obě zkoušky probíhají formou rozpravy, kdy členové komise na základě seznamu zdrojů položí v rámci každé z otázek 1-3 základní dotazy, resp. navrhnou témata k prezentaci studentovy orientace v rámci dané oblasti politické vědy.

1. Obecná část – zkoušku koná každý student

Berg-Schlosser, Dirk – Stammen, Theo (2000): Úvod do politické vědy. Praha: ISE.
Cabada, Ladislav – Charvát, Jakub – Stulík, Ondřej (2015): Současná komparativní politologie: Klíčové koncepty. Praha: Aleš Čeněk a MUP Press.
Dahl, Robert. A. (1995): Demokracie a její kritici. Praha: Victoria Publishing.
Drulák, Petr: (2003). Teorie mezinárodních vztahů. Portál: Praha.
Dvořáková, Vladimíra – Kunc, Jiří: (1994). O přechodech k demokracii. Praha: SLON.
Fiala, Petr – Strmiska, Maxmilián (2009): Teorie politických stran, 2. vydání. Brno: Barrister & Principal.
Hague, Rod – Harrop, Martin (2010): Comparative Government and Politics: An Introduction, 8th Edition. Palgrave Macmillan.
Heywood, Andrew (1994): Politické ideologie. Praha: Victoria Publishing.
Novák, Miroslav et al. (2011): Úvod do studia politiky. Praha: SLON.
Říchová, Blanka (2000): Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál.
Sartori, G. (1993): Teória demokracie. Bratislava: Archa.
Sartori, Giovanni (2001): Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Praha: SLON.

2. povinně-volitelná část – student/ka volí jednu ze čtyř nabízených částí, resp. oborových specializací

a) Komparativní politologie

Brunclík, Miloš a Kubát, Michal. 2017. Kdo vládne Česku? Poloprezidentský režim, přímá volba a pravidla hry. Brno: Barrister & Principal.
Bureš, Jan – Charvát, Jakub – Just, Petr – Štefek, Martin (2012): Česká demokracie po roce 1989: institucionální základy českého politického systému. Praha: Grada.
Cabada, Ladislav a kol. (2008): Nové demokracie střední a východní Evropy (edice Komparace politických systémů), Praha: Oeconomica.
Cabada, Ladislav – Hloušek, Vít – Jurek, Petr (2013): Ztraceny v tranzici? Minulost a přítomnost politického stranictví ve střední a východní Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav.
Charvát, Jakub a kol., Pokušení vládnoucích: politika volebních reforem ve střední Evropě, Praha, MUP Press.
Krouwel, André (2012): Party Transformations in European Democracies. Albany: State University of New York Press.
Kubát, Michal, Mejstřík, Martin a Kocian, Jan (eds.) (2016): Populismus v časech krize Praha: Karolinum.
Kysela, J. (2004): Dvoukomorové systémy. Teorie, historie a srovnání dvoukomorových parlamentů. Praha: Eurolex Bohemia.
Lijphart, Arend (1984): Democracies. Patterns of Majoritarian and Consensus Government in Twenty-One Countries. New Haven and London: Yale University Press.
Müller, Wolfgang C. – Strøm, Kaare (eds.) (2000): Coalition Governments in Western Europe. Oxford University Press.
Novák, Miroslav (1997): Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: SLON.
Novák, Miroslav a kol. (2006): Strany, volby a demokracie. Od Duvergera k Sartorimu a dále. Praha: SLON.
Poguntke, Thomas – Webb, Paul (2005): The Presidentialization of Politics. A Comparative Study of Modern Democracies. Oxford University Press.
Sartori, Giovanni (2005): Strany a stranické systémy. Brno: CKD.
Vodička, Karel – Cabada, Ladislav (2011): Politický systém České republiky. Historie a současnost, 3. rozšířené a doplněné vydání. Praha: Portál.

b) Politická teorie a politická filosofie

Arendtová, Hannah (1996): Původ totalitarismu. Praha: Oikoymenh.
Aristoteles (1998): Politika. Praha: Nakladatelství Rezek.
Aron, Raymond (1993): Demokracie a totalitarismus. Brno: Atlantis.
Ballestrem, Karl – Ottmann, Henning (1993): Politická filozofie 20. století. Praha: ISE.
Barša, Pavel (2003): Politická teorie multikulturalismu. Brno: CDK.
Barša, Pavel – Císař, Ondřej (2005): Politická teorie nových sociálních hnutí. Brno: CDK.
Burke, Edmund (1997). Úvahy o revoluci ve Francii. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Hobbes, Thomas (1941): Leviathan neboli o podstatě zřízení a moci státu církevního a občanského. Praha: Melantrich.
Kis, János (1997): Současná politická filosofie. Praha: Oikoymenh.
Krsková, Alexandra (2004): Dějiny evropského politického a právního myšlení. Praha: Eurolex Bohemia.
Locke, John (1992): Druhé pojednání o vládě. Praha: Svoboda.
Machiavelli, Nicolló (1995): Vladař. Praha: Ivo Železný.
Mill, John Stuart (1992): Úvahy o vládě ústavní. Praha: Svoboda.
Müller, Karel (2002): Češi a občanská společnost. Pojem, problémy, východiska. Praha: Triton.
Platón (2001): Ústava. Praha: Oikoymenh.
Platón (1997): Zákony. Praha: Oikoymenh.
Popper, Karl R. (1994): Otevřená společnost a její nepřátelé I, II. Praha: Oikoymenh.
Rawls, John (1995): Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing.
Rousseau, Jean Jacques (1989): Rozpravy. Praha: Svoboda.
Rousseau, Jean Jacques (1949): O společenské smlouvě, neboli O zásadách státního práva. Dobrá Voda: Aleš Čeněk.
Swift, Adam (2005): Politická filozofie. Praha: Portál.
Tocqueville, Alexis de (1992): Demokracie v Americe I, II. Praha: Lidové noviny.
Weber, Max (1998): Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh.

c) Geopolitika, politická geografie a regionalismus

Cabada, Ladislav et al. (2009): Evropa regionů. Plzeň: Aleš Čeněk.
Cabada, Ladislav – Šanc, David a kol. (2011): Panregiony ve 21. století. Vývoj a perspektivy mezinárodních makroregionů. Plzeň: Aleš Čeněk.
Cabada, Ladislav – Walsch, Christopher. (2017): Od dunajské federace k Visegrádu … a zpět. Staré a nové modely středoevropské spolupráce. Praha: Libri a MUP Press.
Fawcett, Louise – Hurell, Andrew (eds.) (1995): Regionalism in World Politics. Regional Organization and International Order. Oxford University Press: Oxford.
Flint, Colin (ed.) (2005): The Geography of War and Peace. Oxford University Press. Oxford, New York.
Glassner, Martin I. (1997): Political Geography. John Wiley and Sons.
Gray, C. S., Sloan, G. (eds.) (1999): Geopolitics, Geography and Strategy. Frank Cass.
Hnízdo, Bořivoj (1995): Mezinárodní perspektivy politických regionů. Praha: ISE.
Jehlička, P. – Tomeš, J. – Daněk, P. (2000): Stát, prostor, politika. Přírodovědecká fakulta UK Praha.
Keating, M. (1998): The New Regionalism in Western Europe. Edward Elgar.
Riegl, Martin – Doboš, Bohumil (eds.) (2017): Unrecognized States and Secession in the 21st Century. Springer.
Waisová, Šárka a kol. (2007): Atlas mezinárodních vztahů. Plzeň: Aleš Čeněk.
Waisová, Šárka a kol. (2009): Regionální integrační procesy. Plzeň: Aleš Čeněk.
O´Tuathail, Gearóid – Dalby, Simon (eds.): 2000. Rethinking Geopolitics. Routledge, London.

d) Moderní a soudobé dějiny Evropy

Aron, Raymond (1999): Historie XX. století. Praha: Academia.
Brown Archie (2011): Vzestup a pád komunismu. Praha: Jota.
Clark, Christopher (2014): Náměsíčníci: Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: BB/art.
Gilbert, Felix – Large, David Clay (2003): Konec evropské éry: dějiny Evropy 1890-1990. Praha: Mladá fronta.
Hlavačka, Milan a kol. (2016): České země v 19. století: Proměny společnosti v moderní době. Praha: Historický ústav.
Hobsbawm, Eric (1998): Věk extrémů: Krátké dějiny 20. století 1914–1991. Praha: Argo.
Hobsbawm, Eric. J. (2000): Národy a nacionalismus od roku 1780. Brno: CDK.
Johnson, Lonnie, R. (1996): Central Europe. Enemies, Neighbors, Friends. Oxford: Oxford University Press, s. 124–299.
Johnson, Paul (2008): Dějiny 20. století. Praha: Leda.
Judt Tony (2017): Poválečná Evropa. Praha: Prostor.
Kennedy, Paul (1996): Vzestup a pád velmocí. Ekonomické proměny a vojenské konflikty v letech 1500 – 2000. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, od kapitoly 4.
Kissinger, Henry (1999): Umění diplomacie. Praha: Prostor.
Křen, Jan (2005): Dvě století střední Evropy. Praha: Prostor.
Lee, Stephen (2008): European Dictatorships 1918–1945. London: Routledge.
Luňák Petr (1997): Západ: Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce. Praha, Libri.
Rapport, Michael (2011): Evropa devatenáctého století: Cesta k demokracii i nejhorším totalitním režimům, jaké kdy Evropa zažila. Praha: Vyšehrad 2011.
Rychlík, Jan (2012): Češi a Slováci ve 20. století, Spolupráce a konflikty 1914-1992, Praha: Vyšehrad.
Snyder, Timothy (2013): Krvavé země. Praha: Paseka, 2013.
Vykoukal Jiří – Litera Bohuslav – Tejchman Miroslav (2000): Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944 – 1989. Praha: Libri.
Wandycz, Piotr (2004): Střední Evropa v dějinách. Od středověku do současnosti, Praha: Academia, kapitoly 5–8.