29/09/2013 - Tým MUP ozdobil závod Běchovice - Praha 2013

V neděli 29. 9. 2013 se konal již 117. ročník nejstaršího běhu v Evropě (1. ročník byl odstartován ještě v 19. století – 27. května 1897) Běchovice – Praha. Tohoto legendárního závodu, který se tradičně startuje od patníku č. 13 na běchovické silnici, se poprvé účastnil tým MUP, který byl tvořen studenty a zaměstnanci univerzity.

Na start trati se silničním profilem dlouhé deset kilometrů se letos postavilo úctyhodných 1857 běžců, mezi kterými bylo také 14 běžců v dresu s logem MUP.

Počasí vyšlo skvěle. Závodníci měli po celou dobu běhu vítr v zádech a jasnou oblohu nad hlavou. Mezi muži dosáhl nejlepších výsledků Milan Krajč, který desetikilometrovou trať zvládl ve skvělém čase 00:38:03, což v jeho kategorii 45-49 let znamenalo 9. místo. Výborně běžel také Vladimír Kodytek. Čas 00:40:44 stačil v kategorii 19-29 let na 39. místo. Nejrychleší „MUP ženou“ se stala tajemnice katedry IRES Marie Hamšíková, která se umístila na 25. místě v čase 00:50:58.

V rámci běžeckého závodu proběhl také závod z Běchovic do Kyjí na in-line bruslích. Poprvé v desetileté historii se tohoto pětikilometrového závodu zúčastnili také handicapovaní sportovci na vozíku. I v tomto závodě měla MUP zastoupení. Naši univerzitu reprezentovalo několik sportovců na vozících. Děkujeme Tereze Doležalové, Davidu Drahonínskému, Václavu Uhrovi a Martinu Hanibalovi za skvěkou reprezentaci – dojeli všichni společně do cíle za 50 minut. Závod si díky skvělému počasí a organizaci výborně užili.

Fotogalerie

Běchovice – Praha 2013 aneb jak to viděli členové týmu MUP

1. Jak se ti běželo?
2. Nejtěžší úsek – moment závodu?
3. Proč běháš, co tě k běhu přivedlo?

Milan Krajč – student – 2. ročník MVES Mgr. Liberec – nejlepší výkon z mužů

1. Závod jsem si užil náramně, běželo se mi skvěle (trochu jsem se podcenil, protože to byl můj letošní druhý závod), bez pocitu nejtěžšího úseku. V průběhu závodu mě nepředběhla ani noha, což byla psychická podpora, a od šestého km jsem se utrhl své od startu zformované skupině a ještě pár běžců předběhl. Po závodě jsem si dal repete v podobě zpětného běhu do Běchovic pro auto, což patří k mému každoročnímu rituálu. Příští rok již budu v kategorii padesátníků, a pokud dobře dopadnou státnice, tak zkusím doktorát, což by mohlo mít za následek znovu reprezentování v barvách MUP a případně pokus o bednu.
2. –
3. Nyní běhám a hraji basket jen proto, abych neumřel na obezitu, neb se intenzivně věnuji „obžerství“. Před deseti, dvaceti lety jsem se sportu věnoval trochu více a prošel extraligovými družstvy RH Praha (Olymp) a Liaz Jablonec n/N. S pomocí boží se mi podařilo získat asi 20 medailí z mistrovství Československa a České republiky na 3 km překážek, nebo v krosu, maratonu, družstvech (3 km překážek pod 9 min., maraton za 2:20 hod.). Na Běchovicích mám osobák 30:59 min.

Filip Hanka – student – 1. ročník International Business Bc.

1. Běželo se mi dobře hlavně díky větru v zádech a sluníčku nade mnou.
2. Největší krizi jsem měl mezi pátým a šestým kilometrem. Za to nejlepší část přišla na osmém, když se mi podařilo chytit druhý dech.
3. Běhám celý život v rámci zachování fyzické kondice na soustředěních. V posledních pár měsících jsem ale začal běhat z vlastní vůle, hlavně kvůli tomu pocitu po doběhnutí a zvládnutí určité vzdálenosti.

Petr Exnar – student – 1. ročník MVES Mgr.

1. No, měl jsem pocit odpovědnosti vůči handicapovaným účastníkům závodu. Jinak bych možná neběžel, protože jsem byl „nakřáplej“. Každopádně nelituji a čas 48:43 odpovídá mým možnostem v tomto stavu.
2. Věděl jsem, že se nesmím úplně „vyšťavit“, takže krize vyloženě nebyla. Přepískl jsem první kilák 4:03, ale to je u mě běžné. Běžel jsem zhruba posedmé, takže jsem předem věděl, jak to bude vypadat. Počasí bylo ideální.
3. Jako náctiletý jsem trochu běhal. Pak dvoje Běchovice začátkem tisíciletí. V roce 2007 maraton. Od té doby běhám pravidelně a nemíním s tím přestat. Myslím, že je to nejzdravější, co může být, a čistí to duši. Běžci jsou mírumilovné povahy a mám mezi nimi pár kamarádů.

Václav Macháň – student – 1. ročník ESVS Mgr.

1. Běželo se mi dobře. Nasadil jsem si své tempo a doufal jsem v čas okolo jedné hodiny. Čas pod 45 minut je moc hezký, ale moc jsem netrénoval, proto jsem si šel své první Běchovice jen užít.
2. Určitě ke konci závodu síly docházely. Takže nejspíš ten 8. kilometr a velké stoupání směrem Jarov. Těšil jsem se, že na konci závodu vítězně přiběhnu do Prahy stejně jako Caesar do Říma. Avšak zatímco si Caesar své návraty užíval, já byl rád, že je konec běhu a že už to mám za sebou.
3. Běhám celý život. Čím více ale stárnu, tím pomaleji. Sport mám rád. Fotbal, hokej, florbal – u všeho se běhá, proto udržovat se aspoň v nějaké malé formě není takový problém.

Šárka Tomaštíková – studentka – 1. ročník AS_K

1. Moc dobře se mi neběželo, nemusím slunce při běhu… a v létě jsem téměř netrénovala…
2. Asi první 3 km.
3. Protože je to nejdostupnější forma pohybu, stačí vyběhnout z domu…. Venkovní aktivita…

Tereza Šumpíková – studentka - 1. ročník IRES Mgr.

1. Běželo se mi poměrně dobře, i přestože profil trati nebyl příliš rovný :-D
2. Nejtěžší úsek pravděpodobně poslední část stoupání v Hrdlořezáku.
3. Běhání beru jako způsob odreagování a zlepšení kondice.

Patrik Waldhans – student – 3. ročník MVES Bc.

1. Běželo se mi skvěle, snažil jsem se nepřepálit začátek, ale pak se okolo 5 km ozvalo staré zranění, plastika předních křížových vazů, a trochu mě táhlo koleno, čili jsem musel zvolnit nastavené tempo.
2. Nejtěžší úsek byly jednoznačně poslední kilometry do cíle při výběhu na Spojovací. Jinak závod šel zvládnout i rychleji nebýt zranění, o kterém jsem se již zmiňoval.
3. Běhám hlavně kvůli sobě, kvůli volnosti pohybu a svobodě, když si jen tak vyběhnu. Chci si zlepšit fyzickou kondici a zažít taky jiné zážitky než ze sedla kola nebo z pásu ve fitku. Hlavně chci běžet příští rok maraton, tak se musím dobře připravit.

Vladimír Kodytek – student – 3. ročník VS Bc.

1. Počasí v den závodu bylo ideální i vítr vál do zad, nálada v partě MUP před závodem taky dobrá, takže mě osobně se běželo velmi dobře.
2. Nejtěžší moment byl pod kopcem v Hrdlořezích, kdy se mi rozvázala tkanička, musel jsem zastavit a mezitím mi všichni utekli, pak už bylo složité je doběhnout a ještě něco udělat s časem.
3. K běhu, ostatně jako ke sportu celkově, mě přivedl můj táta. Běhám, protože mě to baví a výborně u toho zrelaxuji.

Kateřina Helclová – studentka – 2. ročník MO Mgr.

1. Vcelku těžce, což nemělo co dělat s počasím nebo organizací – jen neblahý stav organismu ;-(.
2. Poslední kopec.
3. Radost.

Matušek Igor – student – 2. ročník MVES Bc.

1. Díky dobrému počasí a atmosféře závodu se mi běželo velice dobře. Hlavně poslední část závodu, která se běžela už Prahou, byla hodně motivující a nedovolovala nic jiného, než závod dokončit co v nejlepším možném čase, i když sil už moc nezbývalo.
2. Nejtěžším úsekem byl pro mě 6. a 7. kilometr, kde jsem opravdu počítal každý metr.
3. Protože jsem se věnoval odmala fotbalu, byl jsem na běhání v přípravách zvyklý. Ale běhat ve volném čase, jsem začal až tady v Praze, protože pro studenta je to nejlevnější způsob, jak tady sportovat, a celkem dost mě to chytlo.

Hamšíková Marie – zaměstnankyně – tajemnice katedry IRES

1. Běželo se mi překvapivě dobře, i když silniční profil trati mě příliš neuchvátil.
2. Když pominu ranní zimu před startem, pak asi stoupání kolem 8. km před Jarovem.
3. Pravidelně jsem začala běhat cca před čtyřmi lety, původně jsem si chtěla jen zlepšit kondici, ale dneska už jsem „závislák“:-) Ovšem pouze rekreační!

Jan Lachman – zaměstnanec – vedoucí Centra pro podporu vědy

1. Běželo se mi výborně, bylo ideální počasí – sluníčko a příjemný větřík do zad, ani moc horko, ani zima. Atmosféra byla skvělá.
2. Po pátém kilometru, když jsem si uvědomil, že mám ještě polovinu před sebou, trať mírně stoupala a já si pro sebe říkal: „Ještě jednou tolik, to nedám!“ Taky podle mezičasů vím, že šestý kilometr jsem měl nejpomalejší, pak jsem se zase vzpamatoval. A obávaný Hrdlořezák dal taky zabrat, ale to už mě nesla euforie, že do cíle zbývá jen kousek.
3. Nepravidelně běhám od klukovských let. K běhání mě přivedl můj táta, který také celý život sportuje a běhá ještě ve svých úctyhodných 77 letech. Pravidelněji jsem začal běhat v červnu 2011 po přestěhování do Dobříše, když jsem zažil atmosféru místního triathlonu (viz www.brdman.cz).

Milan Šafr – zaměstnanec – vedoucí Centra sportu

1. Závod jsem si užil skvěle. Především proto, že jsem se do Běchovic nepřišel „prát s časem“, ale nasadil velmi uvolněné tempo a tím pádem nepociťoval v celém jeho průběhu pocit únavy a vyčerpání. Atmosféra byla skvělá. Lidé v blízkosti trati oceňovali potleskem všechny běžce, což nám na trati dodávalo sílu.
2. V závodě žádné těžkosti. To mě víc vyčerpalo předzávodní organizování společného fotografování ?. Každopádně musím všechny členy týmu MUP pochválit za dochvilnost.
3. Od mládí pořád někam běhám. Začal jsem za míčem při míčový hrách, kolem puberty jsem k tomu ještě přidal „běh“ za děvčaty. S přibývajícím věkem už mé tělo začíná hůř snášet dynamické a kontaktní sportovní aktivity, a tak se o to víc věnuji těm aerobním, jako je běhání a cyklistika. Každopádně pohyb je nedílnou součástí mého života a já si čím dál tím víc užívám každé možnosti rekreačního pohybu.

A co na to naši handicapovaní sportovci – účastníci 5 km in-line závodu

1. Jak se ti jelo, jak sis „závod“ užil/a?
2. Proč/jak dlouho sportuješ + co tě ke sportu přivedlo?

David Drahonínský – absolvent MUP

1. Bylo celkem příjemné počasí, a jelikož se závodu se mnou zúčastnili moji přátelé, tak atmosféra během závodu byla skvělá.
2. Sportuji celý život a na sportu mě baví posouvání mých výkonnostních hranic. Jsem prostě sportovní typ a rád své síly poměřuji s ostatními, samozřejmě v rámci fair play.

Martin Hanibal – student MUP

1. Výborná atmosféra, netušil jsem, že mně – vozíčkáři budou mohutně fandit diváci, natož závodící běžci. A hlavně byli jsme prvními vozíčkáři v historii tohoto slavného závodu. Od dětských let – lyžování, kopaná, 7 let závodně volejbal, bojové sporty Aikido a Musado.
2. Od roku 2003 vozíčkář, dále organizátor bowlingových a pétanqueových turnajů, a Závodu na kolečkách.

Tereza Doležalová – absolventka MUP

1. Závod jsem si užila, trasa byla příjemná a vyšlo nám i počasí. Bylo to příjemně strávené nedělní dopoledne.
2. Sportuji od května tohoto roku, protože to beru jako dobrou příležitost pro setkání s kamarády „dobití baterek“.

Václav Uher – student MUP

1. Závod jsem si velmi užil. Příjemný kolektiv, optimální počasí a v neposlední řadě trasu závodu, která byla pro elektrický vozík bezproblémově sjízdná.
2. Věnuji se již deset let florbalu na elektrických vozících, který je jedinou akční kolektivní hrou pro lidi s největším pohybovým omezením. Tento sport jsem si vybral jako náhradu za fotbal, kterému jsem se věnoval před úrazem (jehož následkem jsem se na vozík dostal).